BLOG

Výměna strun na kytaře a péče o lak.

Na kytaru jsem se začal učit hrát ve svých sedmnácti letech.
Za těch 46 let jsem vyměnil na svých kytarách tolik strun, že jsem je dávno přestal počítat.
A navíc je to už 30 let i náplň mé práce při servisu kytar v mém obchodě, takže těch výměn byly stovky, ale spíš tisíce.
Nebojte se. První výměna strun možná zabere hodinu, ale po několika pokusech ji zvládnete za pár minut.
Pokud už jste si zvolili sadu strun, které budete instalovat – dáme se s chutí do toho.
Je to práce příjemná a zajímavá leč – má svá úskalí, která dnes připomenu.

Kdy je čas struny vyměnit?
Struny ztrácejí zvuk, černají, oxidují a stárnou.
To se děje, i když na kytaru nehrajete, protože oxidují ze vzdušné vlhkosti a pokud o ně nepečujete, tak ztrácejí na zvuku a kondici.
Pokud hrajete opravdu málokdy, stejně budou cca za půl roku za zenitem.
Někdy žasnu nad tím, co mi zákazníci k výměně strun přinesou. Když pominu různé půdní nálezy, kde je to logické, pak ale kytara, která nese statečné struny, jež bojují s věkem 20 let a majitel na ni stále hraje, to hraničí se sci-fi. Struny s černými nánosy, částečně opadané omotání, struny různě navázané a to někdy dokonce i v aktivním území (mezi kobylkou a ořechem – nultý pražec), kdy se „struna“ klidné skládá ze dvou různých strun. Kytara, na které jsou halabala na střídačku natažené kovové i nylonové struny současně. Inu, já bych mohl vyprávět! 😊
Takovému zákazníkovi pak se smíchem říkám: „Vy budete žasnout, jak ta kytara umí znít!“.
Když jim ji pak po odvedené práci vracím, tak na ni zahraju několik akordů a? Žasnou!

Sundání starých strun.
Někdo si možná (jako kdysi) schová staré struny jako nouzovou rezervu pro případ defektu při hraní.
Pak je pochopitelně potřeba struny sundat celé. V opačném případě struny přecvakáme štípačkami, odmotáme z ladících mechanik a sejmeme z kobylky.
Před tím je ale potřeba struny úplně povolit, protože rázy, které by kytara musela absorbovat při štípání natažených strun, by nedělaly dobře její konstrukci.

Čištění a ošetření kytary.
Odstrojená kytara je v ideální stavu pro její vyčištění a ošetření laku. Pokud je kytara jen běžně zaprášená, většinou stačí mírně navlhčený hadřík. Silnější nečistoty lze odstranit jemným čisticím prostředkem určeným pro hudební nástroje. Pak znovu omyjeme čistou vlažnou vodou (nemyslím sprchu hadicí, ale zase pomocí textilu nebo houbičky – nikoli drsnou stranou) a nakonec osušíme suchým textilem a necháme vyschnout.
Na lak naneseme a rozetřeme vhodný konzervační a leštící prostředek. Mně se dlouhodobě osvědčil Dunlop 65. Je cenově dostupný a svou práci odvádí dobře. Necháme působit cca 20 minut a pak vyleštíme textilem.
Nezapomínejte na to, že lak není jen na těle kytary, ale také na krku a hlavě. Hmatník můžete očistit podobně, ale hmatník se napouští a leští jiným prostředkem.

Pak přistoupíme k natažení strun.
Struny nejdřív ukotvíme do kobylky.

Nylonové struny.
Nylonové struny se na španělské kytary vážou speciálním úvazem viz. minulý článek, který se po napnutí sám zatáhne a neklouže. Těch způsobů je několik, nejsou složité a pokud už jste nylonky na kytaře měli, snadno odečtete techniku ze staré struny – než ji sundáte. DŮLEŽITÉ je zejména u značkových strun, pohlídat si stranovou orientaci strun s ovinem.
Jeden konec bývá měkčí a slábnoucí – ten patří na ladící mechaniku. Tužší a tvrdší konec zase do kobylky. Pokud to uděláte obráceně, struna se s velkou pravděpodobností na kobylce utrhne, protože slabší konec nevydrží konečný tah.

Kovové struny na westernové kytaře.
Kovové struny na akustické (westernové) kytaře se kotví do otvorů v kobylce kónickými kolíčky s drážkou – tou prochází struna. Každou strunu je potřeba u zarážecího válečku ohnout (klidně skoro do pravého úhlu) cca 2 cm od kolíčku. Je to proto, aby se kolíček nezarazil o patu kolíčku, který by pak při ladění tahem vytahoval z kobylky. Musí se „šprajcnout“ mezi kolíčkem a spodní stranou rezonanční desky přiléhající k přilepené kobylce.

Elektrická kytara.
U elektrické kytary se struna zakotví do kobylky, a nebo protáhne otvory na zadní straně korpusu skrz tělo kytary. Uloží na pohyblivé kameny kobylky, na kterých se ještě dá nastavit výška a doladit menzura tak, aby na 12. pražci byla polovina struny, čili oktáva, kde se dá vyloudit flažolet. O tom si ale podrobněji povíme v článku o ladění.

Další postup už je stejný pro všechny typy kytar.

Navinutí struny na ladící mechaniku.
Volné konce strun namotáme na osičky ladících mechanik tak, aby neprokluzovaly. U hladkých strun někdo volí jistotu dvojího protažení otvorem v osičce, ale není nutno, pokud si necháte dostatek vůle pro namotání dostatečného počtu ovinů kolem osičky a pojistíte tím, že v některé fázi namotávání závity překřížíte.

Dokončení.
Struny uložíte do patřičných žlábků v nultém pražci (můstek nad prvním pražcem), zhruba napnete a pokud nechcete hned ladit (protože se to bude rozlaďovat) máte zatím hotovo. Struny budou nějakou dobu pracovat, než se ustálí.
Pokud chcete mít úplně hotovo hned, jde se na ladění a tomu vytahování strun se dá pomoci „násilím“, které vysvětlím.

Malý trik na závěr.

Na závěr ještě poradím jednu užitečnou pomůcku.
Před uložením strun do žlábků nultého pražce je dobré vnitřky žlábků „namazat“, aby v nich struny nedrhly a při ladění „neskákaly“. To se neprovádí žádným tukem. Někdo používá tuhé mýdlo, ale dle mého soudu je nejlepší tuha. Nastrouháte tak trochu prášku z klasické tuhy, kterou máte v tužce.
Hodně se to zlepší.

Pokud budete postupovat v klidu a nic nebudete dělat silou, není výměna strun nic, čeho by se měl začátečník bát.

Příště si ukážeme, jak kytaru správně naladit a jak novým strunám pomoci, aby si rychle sedly a přestaly se rozlaďovat.

Přeji vám, ať se výměna podaří napoprvé a hlavně ať vám kytara dělá radost.

Petr Azbest Hahn

Kdybych měl spočítat, na kolik různých strun se mě zákazníci za těch třicet let ptali, asi bych se nedopočítal. A přesto na tuhle otázku neexistuje jedna správná odpověď.

Volba strun je velká alchymie a co se týče značky, neexistuje jednoznačná rada.
Každému člověku i každé kytaře budou „chutnat“ jiné struny a tak je potřeba zkoušet, bádat, testovat.
Je to nákladné, takže zpočátku při každé výměně strun vzít jinou značku a sledovat své pocity.

Lidé u nás často kupují struny jako dárek pro někoho, kdo hraje na kytaru.

Rozhovor:
„Dobrý den, chtěl bych struny na kytaru“
„Na jakou kytaru?“
„Na takovou – normální“.
Po takovém úvodu prodavač trochu vyskočí z kůže, protože už tenhle rozhovor zažil snad tisíckrát., ale zase chápe, že nikdo neví všechno a tak se pokusí ze zákazníka nějaké informace vydolovat.
Pokud kupujete struny jako dárek, zkuste se o kytaře, pro níž budou, něco dozvědět. Aspoň typ.
Kytara je – španělská, akustická, elektrická?
Ale nejlepší je – fotka.

Struny pro klasickou (španělskou) kytaru.

Španělky jsou ve většině konstruovány pro nekovové struny (nylon, střevo) a při použití kovových, zejména tvrdších strun, hrozí, že jejich silný tah kytaru poškodí.
Může se ohnout krk, propadnout rezonanční deska, odlepit nebo prasknout žebro, zvednout a pak utrhnout kobylka (můstek), prasknout rezonanční deska a podobně.
Když už trváte na kovových strunách, použijte sílu 0,09 – 0,10 (rozměr tenké struny E).
Citlivější jsou dražší kytary s masívní rezonanční deskou. Naopak brutálnější zacházení spíš vydrží kytary s deskou z dýhy (překližky).
Přetrvává názor, že kovové struny mají „lepší zvuk“. Není to pravda. Jen znějí silněji a má smysl na ně hrát trsátkem. Nylonové a ostatní nekovové struny jsou určeny pro klasickou prstovou hru pravé ruky.
Nylonové struny většinou nemají pevné zakončení (zarážku) a na kobylku se vážou – je mnoho způsobů. Nedávno jsem se naučil zajímavý druh vázání z videa, kdy uzel vytvoří napodobeninu houslového klíče. Hezké, že?

Struny pro akustickou kytaru - Dreadnought, Jumbo, atd., čili westernové kytary.

Za optimální se považuje síla 0,12 vysokého E. Nejméně však 0,11, protože tyto kytary mají větší korpus s obsahem více litrů a slabší struny je dobře neozvučí.
Kdo hraje častěji a chce tvrdší struny s progresívnějším zvukem, použije 0,13 – na ty hraju já.
Hrál jsem i na struny 0,16, ale to už je extrém a málokterá kytara by to vydržela. Na běžnou kytaru bych je opravdu nedoporučil.
Měl jsem tehdy stavěný Ovation, kterému bylo úplně jedno, co na něj natáhnu, protože měl korpus z laminátu a přední desku z překližky. Hrál sice pekelně nahlas, takže do hospody super, ale špatně ladil a měl neseřiditelný vysoký dohmat, takže to byla dost otrocká práce.

Struny pro elektroakustickou kytaru.

Jsou stejné jako pro neelektrickou (u španělky, nebo akustického modelu), protože snímače snímají frekvenci, takže sejmou i nekovové struny. Kromě magnetických, které jsou vyloženě pro elektrické kytary, tedy kovové struny.

Struny pro elektrickou kytaru.

Používají se struny o síle vysokého E 0,08 – 0,13.
Tady je potřeba se rozhodovat podle použité techniky hraní. Síle strun se přizpůsobuje i síla a tvrdost trsátka, případně prstýnků.
Někdo hraje rytmický „beglajt“, čili doprovod, kde mají smysl tvrdší struny a jiný zase provozuje sólovou hru s vytahováním strun a vibratem, kde se hodí struny měkčí – tedy slabší.
Struny 0,12 a silnější používají většinou metaloví kytaristi pro hru na podladěný nástroj.

Jak často měnit struny?

To záleží hlavně na tom, jak často, dlouho a tvrdě hrajete.
Aktivní profesionálové mění struny po několika dnech a ten, kdo si zahraje párkrát za rok, klidně nechá struny na nástroji několik let, protože si myslí, že nejsou „ohrané“.
To je ale také spíš pověra. Struny totiž ztrácejí své rezonanční vlastnosti jednak znečištěním a pak oxidací (rzí). Jejich životnost se dá prodloužit čištěním a zde bych doporučil osvědčený filcový špalík na dřevu Fast Fret od firmy GHS. Mám ho snad 20 let a pořád funguje. Filc je napuštěn nějakou šikovnou chemií, která struny vyčistí a omladí. Provádět klidně před hraním i po něm.
Po několika měsících jsou ale každé struny bez údržby zvukově za zenitem a budete velice překvapeni, jak vaše kytara zní s novými.

O kovových strunách.

Jádro struny je vždy ocelové stejně jako struny E1 a H (někdy i G) – hladké struny.
Ostatní struny jsou vždy ovinuté nějakou slitinou - Bronz, Stříbro, Fosfor Bronz, Monel, která výrazně ovlivňuje jejich vlastnosti. U některých strun je ovin hlazený, aby nebylo cítit vroubkování.
Bronzové struny mají za čerstva velmi čistý a jasný zvuk, ale rychleji stárnou. Fosfor bronzové struny zase mnohem déle vydrží s dobrou kvalitou zvuku i když nejsou jako nové tak jiskřivé.
Já osobně hraju hlavně bluegrass a používám pro nemilejší kytaru Martin D-35 z r. 1972 struny Martin Monel Tony Rice 0,13 protože se mi moc líbí jejich temný zvuk.

A co vy?
Jaké struny používáte? Jak často se o ně staráte? Jak často je měníte a jakou hudbu hrajete?
Jestli si nejste jistí, jaké struny koupit právě pro vaši kytaru, klidně se zastavte nebo mi zavolejte. Raději poradím dvakrát, než abyste koupili něco, co vám nebude vyhovovat.

Příště se podíváme na to, jak struny správně vyměnit, uvázat a naladit, aby nová sada hrála co nejlépe.

Petr „Azbest“ Hahn

Moje první kytara. 

Když se mě někdo v obchodě zeptá, proč by se měl učit právě na kytaru, vždycky se usměju. Vzpomenu si totiž na svoje vlastní začátky. A ty byly opravdu tristní.
V páté třídě základní školy mi rodiče zakoupili španělskou kytaru a přihlásili mne na lekce k učiteli.
Já jsem se ale doslechl, že učitel bije žáky a nikdy jsem k němu nepřišel. Občas jsem si doma vybrnkával nějakou melodii na jednu strunu a to bylo vše.
Na konci deváté třídy se v blízké hospodě konala diskotéka, na kterou bylo vstupné 20 Kčs, které jsem neměl. Prodal jsem před hospodou kytaru za 20 Kčs a tak skončila má první fáze kytarové kariéry.

Druhý pokus už vyšel.

Ve druhém ročníku střední školy mi bylo 17 let a bydleli jsme na internátu v Jirkově, což byl papundeklový „teskobarák“ ze kterého je dnes psí útulek.
Tehdy tam kluk z vyššího ročníku řečený Číňan hrával na kytaru, kterou mi občas půjčil.
Současně jsme na chatě na Skalce u Chebu měli sousedy, jejichž krásná dcera Míša mi kytaru taky půjčovala a ještě mi nakreslila základní akordy. Tam jsem se naučil první písničku Dajána a „Somráci“- na melodii Lady in Black od Uriah Heep. Pamatuju si, že když se mi podařilo poprvé zahrát z Dajány kolečko akordů C, Ami, F, G – hrál jsem ho dokola celé dopoledne, než přišel táta s tím, že mne asi bude muset zabít.
Nicméně – tehdy jsem poprvé pocítil euforii ze hraní a pořádně se do učení zakousl.
Od toho dne už jsem se jen zlepšoval a do půl roku jsem napsal první vlastní písničku.

Chyba, kterou jsem udělal.

Jenže – tam přišla první zásadní chyba v mé výuce. Míša neuměla hrát prsty a naučila mne vybrnkávat pouze dvěma prsty. Ukazovák a palec je ale opravdu málo. A já už se toho nikdy nezbavil.
Doporučuji tedy vřele – učit se rovnou hrát poctivě celé akordy. Žádné „cikánské géčko“ a zapojit do prstového hraní skutečně na pravé ruce palec (basování) a další tři prsty, tedy ukazovák, prostředník a prsteníček pro tvoření melodického doprovodu.
Kdybych se dnes mohl učit znovu, pojal bych to opravdu takto poctivě.
Člověk, který začíná je nepopsaný list a učí se snadno. Stačí překonat krušný začátek několika dnů, kdy prsty neposlouchají, nedaří se čistě udržet akord levou rukou a prsty na pravačce se různě pletou.
To opravdu rychle přejde a základ je na světě. Pak už jen přidáváte další variace a kombinace akordů levou a rollů pravou rukou.
Jakmile se usadíte ve špatných návycích, je velice těžké, se přeučit na správnou techniku.
Stejné je to s trsátkem. Rovnou se naučte basování s přírazem a crosspicking a nebudete do kytary jen rytmicky „mlátit“. Bude to doprovod, který má smysl a řád.
Nejlepší je mít samozřejmě základ od dobrého učitele z LŠU, nebo soukromého, včetně not a ideálně i tabulatur, což je ale už mnohem vyšší level.

Nevzdávej to!

Hlavní je, nenechat se odradit prvními nezdary, frustrací z toho, že „mi to nejde“ a VYDRŽET první týdny, které ještě nenesou úspěch. Měl to tak úplně každý!
Na internetu jsou mraky videí, obrázků a různých lekcí, takže dnes je to opravdu jednoduché a čím dřív začnete, tím lépe. Ale začínají i lidé v pokročilém věku a daří se jim.
Ke mně do obchodu přijde pro rady každý rok několik důchodců (většinou dámy), si koupit první kytaru, první učebnici, nechají si poradit, jsou po čase úspěšní a dělá je to šťastnými.

A jaké byly vaše začátky s kytarou? Nebo teprve přemýšlíte, že začnete? Klidně mi napište do komentářů nebo se zastavte v obchodě. Jen mi raději předem zavolejte. V obchodě bývá často kolegyně, ale pokud budete chtít poradit přímo ode mě, rád si na vás udělám čas.

Petr „Azbest“ Hahn

Od roku 1996 prodávám hudební nástroje, seřizuji kytary a pořád mě baví pomáhat lidem s jejich prvními hudebními kroky.

Dobrý den přeji.
Budu zde pro vás psát články, které by vás mohly zajímat.
O mé práci, zájmech, životě, názorech a pocitech.
Také různé rady a postupy, případně zážitkové články.
Kdysi jsem psal zážitkové články pro rybářské časopisy, které byly velmi úspěšné.
Také mne velmi zajímají vaše postřehy a dotazy, které velmi rád zodpovím.
Něco o mně osobně?
Jmenuji se Petr Hahn a často vystupuji pod svou trampskou přezdívkou Azbest, kterou jsem kdysi získal na jednom velikonočním vandru na zřícenině Libštejn na Berounce.
Je mi momentálně 63 let, což se 26. října zřejmě zase změní.
Žiju sám v Sokolově vlastně celý život, jsem rozvedený už skoro 40 let. Jsem trochu "medvěd" 193 cm a 120kg.
Ještě budu pokračovat, ale teď musím do práce :-).
Tak zatím!