Výměna strun na kytaře a péče o lak.
Na kytaru jsem se začal učit hrát ve svých sedmnácti letech.
Za těch 46 let jsem vyměnil na svých kytarách tolik strun, že jsem je dávno přestal počítat.
A navíc je to už 30 let i náplň mé práce při servisu kytar v mém obchodě, takže těch výměn byly stovky, ale spíš tisíce.
Nebojte se. První výměna strun možná zabere hodinu, ale po několika pokusech ji zvládnete za pár minut.
Pokud už jste si zvolili sadu strun, které budete instalovat – dáme se s chutí do toho.
Je to práce příjemná a zajímavá leč – má svá úskalí, která dnes připomenu.
Kdy je čas struny vyměnit?
Struny ztrácejí zvuk, černají, oxidují a stárnou.
To se děje, i když na kytaru nehrajete, protože oxidují ze vzdušné vlhkosti a pokud o ně nepečujete, tak ztrácejí na zvuku a kondici.
Pokud hrajete opravdu málokdy, stejně budou cca za půl roku za zenitem.
Někdy žasnu nad tím, co mi zákazníci k výměně strun přinesou. Když pominu různé půdní nálezy, kde je to logické, pak ale kytara, která nese statečné struny, jež bojují s věkem 20 let a majitel na ni stále hraje, to hraničí se sci-fi. Struny s černými nánosy, částečně opadané omotání, struny různě navázané a to někdy dokonce i v aktivním území (mezi kobylkou a ořechem – nultý pražec), kdy se „struna“ klidné skládá ze dvou různých strun. Kytara, na které jsou halabala na střídačku natažené kovové i nylonové struny současně. Inu, já bych mohl vyprávět! 😊
Takovému zákazníkovi pak se smíchem říkám: „Vy budete žasnout, jak ta kytara umí znít!“.
Když jim ji pak po odvedené práci vracím, tak na ni zahraju několik akordů a? Žasnou!
Sundání starých strun.
Někdo si možná (jako kdysi) schová staré struny jako nouzovou rezervu pro případ defektu při hraní.
Pak je pochopitelně potřeba struny sundat celé. V opačném případě struny přecvakáme štípačkami, odmotáme z ladících mechanik a sejmeme z kobylky.
Před tím je ale potřeba struny úplně povolit, protože rázy, které by kytara musela absorbovat při štípání natažených strun, by nedělaly dobře její konstrukci.
Čištění a ošetření kytary.
Odstrojená kytara je v ideální stavu pro její vyčištění a ošetření laku. Pokud je kytara jen běžně zaprášená, většinou stačí mírně navlhčený hadřík. Silnější nečistoty lze odstranit jemným čisticím prostředkem určeným pro hudební nástroje. Pak znovu omyjeme čistou vlažnou vodou (nemyslím sprchu hadicí, ale zase pomocí textilu nebo houbičky – nikoli drsnou stranou) a nakonec osušíme suchým textilem a necháme vyschnout.
Na lak naneseme a rozetřeme vhodný konzervační a leštící prostředek. Mně se dlouhodobě osvědčil Dunlop 65. Je cenově dostupný a svou práci odvádí dobře. Necháme působit cca 20 minut a pak vyleštíme textilem.
Nezapomínejte na to, že lak není jen na těle kytary, ale také na krku a hlavě. Hmatník můžete očistit podobně, ale hmatník se napouští a leští jiným prostředkem.
Pak přistoupíme k natažení strun.
Struny nejdřív ukotvíme do kobylky.
Nylonové struny.
Nylonové struny se na španělské kytary vážou speciálním úvazem viz. minulý článek, který se po napnutí sám zatáhne a neklouže. Těch způsobů je několik, nejsou složité a pokud už jste nylonky na kytaře měli, snadno odečtete techniku ze staré struny – než ji sundáte. DŮLEŽITÉ je zejména u značkových strun, pohlídat si stranovou orientaci strun s ovinem.
Jeden konec bývá měkčí a slábnoucí – ten patří na ladící mechaniku. Tužší a tvrdší konec zase do kobylky. Pokud to uděláte obráceně, struna se s velkou pravděpodobností na kobylce utrhne, protože slabší konec nevydrží konečný tah.
Kovové struny na westernové kytaře.
Kovové struny na akustické (westernové) kytaře se kotví do otvorů v kobylce kónickými kolíčky s drážkou – tou prochází struna. Každou strunu je potřeba u zarážecího válečku ohnout (klidně skoro do pravého úhlu) cca 2 cm od kolíčku. Je to proto, aby se kolíček nezarazil o patu kolíčku, který by pak při ladění tahem vytahoval z kobylky. Musí se „šprajcnout“ mezi kolíčkem a spodní stranou rezonanční desky přiléhající k přilepené kobylce.
Elektrická kytara.
U elektrické kytary se struna zakotví do kobylky, a nebo protáhne otvory na zadní straně korpusu skrz tělo kytary. Uloží na pohyblivé kameny kobylky, na kterých se ještě dá nastavit výška a doladit menzura tak, aby na 12. pražci byla polovina struny, čili oktáva, kde se dá vyloudit flažolet. O tom si ale podrobněji povíme v článku o ladění.
Další postup už je stejný pro všechny typy kytar.
Navinutí struny na ladící mechaniku.
Volné konce strun namotáme na osičky ladících mechanik tak, aby neprokluzovaly. U hladkých strun někdo volí jistotu dvojího protažení otvorem v osičce, ale není nutno, pokud si necháte dostatek vůle pro namotání dostatečného počtu ovinů kolem osičky a pojistíte tím, že v některé fázi namotávání závity překřížíte.
Dokončení.
Struny uložíte do patřičných žlábků v nultém pražci (můstek nad prvním pražcem), zhruba napnete a pokud nechcete hned ladit (protože se to bude rozlaďovat) máte zatím hotovo. Struny budou nějakou dobu pracovat, než se ustálí.
Pokud chcete mít úplně hotovo hned, jde se na ladění a tomu vytahování strun se dá pomoci „násilím“, které vysvětlím.
Malý trik na závěr.
Na závěr ještě poradím jednu užitečnou pomůcku.
Před uložením strun do žlábků nultého pražce je dobré vnitřky žlábků „namazat“, aby v nich struny nedrhly a při ladění „neskákaly“. To se neprovádí žádným tukem. Někdo používá tuhé mýdlo, ale dle mého soudu je nejlepší tuha. Nastrouháte tak trochu prášku z klasické tuhy, kterou máte v tužce.
Hodně se to zlepší.
Pokud budete postupovat v klidu a nic nebudete dělat silou, není výměna strun nic, čeho by se měl začátečník bát.
Příště si ukážeme, jak kytaru správně naladit a jak novým strunám pomoci, aby si rychle sedly a přestaly se rozlaďovat.
Přeji vám, ať se výměna podaří napoprvé a hlavně ať vám kytara dělá radost.
Petr Azbest Hahn