Moje první kytara.
Když se mě někdo v obchodě zeptá, proč by se měl učit právě na kytaru, vždycky se usměju. Vzpomenu si totiž na svoje vlastní začátky. A ty byly opravdu tristní.
V páté třídě základní školy mi rodiče zakoupili španělskou kytaru a přihlásili mne na lekce k učiteli.
Já jsem se ale doslechl, že učitel bije žáky a nikdy jsem k němu nepřišel. Občas jsem si doma vybrnkával nějakou melodii na jednu strunu a to bylo vše.
Na konci deváté třídy se v blízké hospodě konala diskotéka, na kterou bylo vstupné 20 Kčs, které jsem neměl. Prodal jsem před hospodou kytaru za 20 Kčs a tak skončila má první fáze kytarové kariéry.
Druhý pokus už vyšel.
Ve druhém ročníku střední školy mi bylo 17 let a bydleli jsme na internátu v Jirkově, což byl papundeklový „teskobarák“ ze kterého je dnes psí útulek.
Tehdy tam kluk z vyššího ročníku řečený Číňan hrával na kytaru, kterou mi občas půjčil.
Současně jsme na chatě na Skalce u Chebu měli sousedy, jejichž krásná dcera Míša mi kytaru taky půjčovala a ještě mi nakreslila základní akordy. Tam jsem se naučil první písničku Dajána a „Somráci“- na melodii Lady in Black od Uriah Heep. Pamatuju si, že když se mi podařilo poprvé zahrát z Dajány kolečko akordů C, Ami, F, G – hrál jsem ho dokola celé dopoledne, než přišel táta s tím, že mne asi bude muset zabít.
Nicméně – tehdy jsem poprvé pocítil euforii ze hraní a pořádně se do učení zakousl.
Od toho dne už jsem se jen zlepšoval a do půl roku jsem napsal první vlastní písničku.
Chyba, kterou jsem udělal.
Jenže – tam přišla první zásadní chyba v mé výuce. Míša neuměla hrát prsty a naučila mne vybrnkávat pouze dvěma prsty. Ukazovák a palec je ale opravdu málo. A já už se toho nikdy nezbavil.
Doporučuji tedy vřele – učit se rovnou hrát poctivě celé akordy. Žádné „cikánské géčko“ a zapojit do prstového hraní skutečně na pravé ruce palec (basování) a další tři prsty, tedy ukazovák, prostředník a prsteníček pro tvoření melodického doprovodu.
Kdybych se dnes mohl učit znovu, pojal bych to opravdu takto poctivě.
Člověk, který začíná je nepopsaný list a učí se snadno. Stačí překonat krušný začátek několika dnů, kdy prsty neposlouchají, nedaří se čistě udržet akord levou rukou a prsty na pravačce se různě pletou.
To opravdu rychle přejde a základ je na světě. Pak už jen přidáváte další variace a kombinace akordů levou a rollů pravou rukou.
Jakmile se usadíte ve špatných návycích, je velice těžké, se přeučit na správnou techniku.
Stejné je to s trsátkem. Rovnou se naučte basování s přírazem a crosspicking a nebudete do kytary jen rytmicky „mlátit“. Bude to doprovod, který má smysl a řád.
Nejlepší je mít samozřejmě základ od dobrého učitele z LŠU, nebo soukromého, včetně not a ideálně i tabulatur, což je ale už mnohem vyšší level.
Nevzdávej to!
Hlavní je, nenechat se odradit prvními nezdary, frustrací z toho, že „mi to nejde“ a VYDRŽET první týdny, které ještě nenesou úspěch. Měl to tak úplně každý!
Na internetu jsou mraky videí, obrázků a různých lekcí, takže dnes je to opravdu jednoduché a čím dřív začnete, tím lépe. Ale začínají i lidé v pokročilém věku a daří se jim.
Ke mně do obchodu přijde pro rady každý rok několik důchodců (většinou dámy), si koupit první kytaru, první učebnici, nechají si poradit, jsou po čase úspěšní a dělá je to šťastnými.
A jaké byly vaše začátky s kytarou? Nebo teprve přemýšlíte, že začnete? Klidně mi napište do komentářů nebo se zastavte v obchodě. Jen mi raději předem zavolejte. V obchodě bývá často kolegyně, ale pokud budete chtít poradit přímo ode mě, rád si na vás udělám čas.
Petr „Azbest“ Hahn
Od roku 1996 prodávám hudební nástroje, seřizuji kytary a pořád mě baví pomáhat lidem s jejich prvními hudebními kroky.
