Jak správně naladit kytaru – s ladičkou i bez ní.
Kytara může být sebelepší, ale pokud není správně naladěná, nezní dobře ani v rukách nejlepšího hráče.
Pro standardní ladění se jako základní referenční tón používá komorní “ A „ s frekvencí 440 Hz. Od této výšky se odvozuje ladění ostatních tónů. Existují ale také ladění, při kterých je A nastaveno níže nebo výše než 440 Hz. Za pár korun koupíte úhozovou ladičku „A“ a když s ní klepnete (držet ji musíte ne za vidlici, ale za druhý konec) a přiblížíte k uchu – uslyšíte tón „A“.
To je ale nepohodlné, takže si můžete pomoci tím, že přitisknete po úhozu jednoduchý konec ladičky (ten druhý, než je vidlice) k rezonanční desce – nejlépe ke kobylce a kytara zafunguje jako reproduktor a zvuk sama zesílí a zahraje.
- Proč je důležité kytaru dobře naladit?
Protože tóny musejí znít harmonicky (libozvučně) a bez toho nástroj vyluzuje jen hluk, což je špatné jak pro posluchač, tak i pro samotného hráče a to i v případě, že se zatím jen učí.
Rozladěný nástroj bere chuť k učení, nemotivuje a naopak odradí.
Naopak zahraný na dobře naladěnou kytaru každý dobře zvládnutý akord „chutná“ uším, potěší a povzbudí k pokračování, protože je to signál: „Povedlo se!“ - Standardní ladění kytary E A D G H E bez ladičky se provádí tak, že začnete u struny „E6“ (silné „E“). Pokud se nemáte čeho chytit (klavír, jiná kytara, jiný naladěný nástroj) použijete komplikovanější postup, kdy podle úhozové ladičky naladíte strunu „A“ a podle ní pak „E6“ a celou kytaru.
Celý systém funguje tak, že stisknete silnější strunu na 5. pražci (jen u struny „G“ se jedná o 4.pražec) a sousedící tenčí struna musí znít stejně.
- A → D: 5. pražec A = prázdné D
- D → G: 5. pražec D = prázdné G
- G → H: 4. pražec G = prázdné H
- H → E: 5. pražec H = prázdné E
Ale E → A potřebujete začít od referenčního A a podle něj naladit hluboké E na 5. pražci.
- Ladění pomocí elektronické ladičky.
Elektronické ladičky jsou dnes už levná a spolehlivá záležitost. Svou první elektronickou ladičku zn. Korg jsem zakoupil cca před 40 lety od jednoho banjisty, vypadala jako měřák, měla mechanickou ručičku na magnetoelektrické soustavě a poslouchala mikrofonem – takže brala všechny zvuky a v hospodě rafička lítala sem tam a ladění bylo značně obtížné.
Dnes jsou ladičky kontaktní, jak je přiklipnete k hlavě kytary, zapnete a ladíte. Když je ručička na středu, většinou se i display přebarví na zeleno a tón je správně. Ladička sama chytí a pojmenuje tón – vy jen dotáhnete strunu do správné výšky. Struny ale potřebujete mít napnuté aspoň do přibližného tónu, protože jinam si musíte pomoci počítáním podle stupnice CDEFGAHC a to včetně půltónů (Cis, Dis, Fis, Gis, Ais=B) protože ty chromatická ladička (a těch je dnes už většina) rozlišuje taky.
Existují i aplikace do telefonu jako ladička, ale mají své nevýhody, protože zase poslouchají mikrofonem a tudíž berou všechny akustické ruchy. - Ladění podle flažoletů.
To je trochu „Vyšší dívčí“, ale poměrně zajímavý způsob.
Vytváření flažoletu – na strunu brnknete a přitom se jí lehce dotýkáte nad pražcem (netlačíte na ni a už vůbec je netisknete na pražec). Nejlépe se to učí na 12. pražci, kde je oktáva (polovina - střed struny). Dále pak to jde dobře na pražcích jejichž pole je označeno orientační značkou. Ladění podle flažoletů pak probíhá tak že stejně musejí znít struny vedle sebe bydlící a to tak, že silnější strunu „flažoletujete“ nad 5. pražcem a tenčí nad 7. Jen u struny G je to zase jinak – tam tóny ( struna H/G) nebudou znít stejně, ale alikvótně (libozvučně). Ale struny D/G už pak zase stejně. - Pro hráče, kteří nemají absolutní hudební sluch je digitální ladička skvělým pomocníkem a používají ji stejně skoro všichni hudebníci, protože je práce s ní rychlá, poměrně spolehlivá a hlavně pohodlná i na podiu, či v kraválu.
- Proč se nové struny vždy rozlaďují?
Všechny struny, které nově podléhají tahu při ladění, mají nějakou elasticitu (pružnost a roztažnost), takže se nějakou dobu roztahují, než udrží trvale tón. Trvá to většinou několik dnů.
Ale dá se tomu pomoci trochou „násilí“. Každou strunu uchopíme přibližně v místě 12. pražce a několikrát ji s citem potáhneme do stran. Sílu přizpůsobíme tloušťce struny – tenkou strunu rozhodně netaháme stejně jako silnou. Tím strunu trochu „vytáhneme“, pomůžeme jí usadit se v kobylce i u ladicí mechaniky a zkrátíme dobu, po kterou se po výměně rozlaďuje.
Strunu ale nikdy netaháme směrem od hmatníku. Tah tímto směrem zbytečně namáhá kytaru do ohybu krku a u některých nástrojů by mohl způsobit i poškození. - Pokud se vám ani po naladění na nástroj nehraje dobře, může být něco špatně v konstrukci, nebo nastavení nástroje a pak je asi nejlepší, obrátit se na odborníka, který poradí, nebo pomůže. Řeším takových případů někdy i několik denně a není žádná ostuda, odborníka navštívit. Nikdo neumíme všechno a taky se neléčíme doma sami, nebo já třeba nic nedělám sám na autě, ani na motorce, protože tam moje odbornost padá k nule 😊.
- Pár důležitých tipů:
a) Struna H je často ladičovo malé peklo. Nelze ji ideálně naladit tak, aby zněla přesně ve všech akordech a polohách. Pak je potřeba její ladění „optimalizovat“. Mně většinou vyhovuje, ji malinko podladit, takže ladička přeblikává mezi podladěno – naladěno.
b) Pokud struny „skáčou“ na ořechu (nultý pražec) a nejdou ladit plynule, může být příčinou buď úzký výřez (u vinutých strun), a nebo pomůže namazat průvlaky tuhou.
c) Poslední pohyb ladící mechaniky při ladění by měl být do + tedy do „tahu“, protože když budete posledním pohybem povolovat, může se mezi mechanikou a nultým pražcem vytvořit „tahová rezerva“, kterou si struna během hraní vezme a rozladí se.
Ladění není žádná velká věda a je jen otázkou praxe, než se to člověk naučí – což jde velmi rychle.
Je to práce, která mne vyloženě baví, stejně, jako prověřování nástrojů a porady zákazníkům.
Jo a – znám prodejce mobilních telefonů, který má v mikrokrámku s minimálním nájmem ohromné obraty a zisky, což mu nezávidím, protože to je další odbornost, kterou nedisponuji. Často jsem u něho nakupoval a naposledy jsem u něho koupil tablet za cca 9500kč.
Ale moc jsem si s ním nevěděl rady, tak jsem ho chodil požádat o radu.
Jednoho dne mi řekl: „Rady už nedávám, protože to mi nikdo nezaplatí“. Nechápavě jsem se rozhlédl po momentálně prázdném obchůdku, ale došlo mi, že prostě není ochota, nebo nálada, nebo zájem. Už tam nechodím. Necítil bych se tam dobře.
Tak to u mne nehrozí, protože já rád každému poradím ZADARMO, pokud budu vědět, a to já většinou vím 😊
Tak s chutí to toho a půl je hotovo.
Ladění hrou!