Nohavica zde zpívá všech čtrnáct písní a jeho charakteristický hlas doprovází především Karel Plíhal. Hostují také Petr Rímský, Jaromír Pospíšil, Roman Najdekr a Petr Fučík. Hudebně je album stále založené na písničkářství, ale díky citlivým aranžím působí plněji a barevněji než čistě sólová nahrávka.

Mezi dnes již klasické Nohavicovy písně z tohoto alba patří Mikymauz, Muzeum, Gaudeamus igitur, Svatební, Hrdina nebo dezertér, Peklo a ráj nebo Vlaštovko leť. Celková stopáž je přibližně 42 minut.

Album je opatřeno charakteristickým mottem: „Není to depresivní deska. Průměrný pesimista si na ní trochu toho optimismu najde.“

Stav

Použité funkční CD, stav bookletu a krabičky viz foto.

Identifikace

• Interpret: Jaromír Nohavica
• Název: Mikymauzoleum
• Vydavatelství: Monitor
• Rok vydání: 1993
• Katalogové číslo: 010156-2331
• Formát: CD, 1 disk
• Počet skladeb: 14
• Celková stopáž: cca 42 minut
• Žánr: folk, písničkář
• Hudební režie a aranžmá: Karel Plíhal
• Nahráno: Studio Karla Plíhala, Olomouc, únor–květen 1993

Účinkují

Jaromír Nohavica – zpěv
Karel Plíhal – strunné a klávesové nástroje
Petr Rímský – akustická kytara
Jaromír Pospíšil – akustická kytara
Roman Najdekr – hoboj
Petr Fučík – klarinet

Tracklist

1. Never more – 3:41
2. Margita – 3:02
3. Mikymauz – 3:37
4. Muzeum – 2:55
5. Gaudeamus igitur – 3:41
6. Na zídce staré kašny – 3:03
7. Sudvěj – 4:43
8. Svatební – 2:43
9. Hrdina nebo dezertér – 3:05
10. Dolní Lhota – 1:49
11. Peklo a ráj – 2:31
12. Sudičky – 1:56
13. Dál se háže kamením – 3:50
14. Vlaštovko leť – 1:34

Názor prodejce

Mikymauzoleum je podle mě jedno z těch Nohavicových alb, která prostě patří do základní výbavy každého příznivce českého folku.

Je tu Nohavica přesně takový, jakého máme rádi – poetický, melancholický, ironický, někdy smutný, ale rozhodně ne beznadějný. A právě spolupráce s Karlem Plíhalem dodává písním krásný hudební rámec.

Za největší perly považuji samozřejmě Mikymauze, Muzeum, Svatební, Hrdinu nebo dezertéra a Vlaštovko leť. Ale silné je podle mě celé album jako celek. Není tu mnoho „výplně“ – každá píseň má své místo.

Za mě jeden z nejlepších titulů Jaromíra Nohavici z 90. let a rozhodně CD, které by ve sbírce jeho příznivce nemělo chybět. Původní vydání Monitor z roku 1993 má navíc pro sběratele své kouzlo.